Dnes už je velice hojným úkazem, že se lidé třeba i ze dne na den rozhodnou někam cestovat. Přes internet si seženou ubytování i najdou vhodné dopravní spojení, vezmou osobní doklady a peníze či kreditku plus věci osobní potřeby, bez kterých se neobejdou, a vyrazí. A pokud zamíří do exotičtějších končin, třeba se také, vesměs zase na internetu, nepovinně informují o specifikách, která cíl jejich cesty má.
Je to tak jednoduché, že? Do skoro dvou set zemí mohou našinci cestovat bezvízově nebo s možností získat vízum bez problémů až při příjezdu do cílové země, a s penězi není nic, co by se nedalo zvládnout. A to je nejen krásné, ale současně i přece jenom dost nudné. Jo, to dřív, za komunistů…
Tehdy to bylo docela jiné.
Pokud chtěl člověk jet do ciziny, měl obvykle na výběr jenom z několika zemí východního bloku. A s výběrem tu byl obvykle rychle hotový. Bulharsko či Rumunsko s mořem, Maďarsko s Balatonem, Polsko či východní Německo a konec. Nepočítám-li Sovětský svaz, náš vzor, o kterém si každý soudný člověk myslel své a nelezl tam. A pokud se tam člověk nechtěl potloukat na vlastní triko, s rizikem, že nesežene jako rovněž východní chudák ubytování, musely se obvykle vystát dlouhé fronty v cestovní kanceláři s minimálním výběrem.
A což zájezdy na ‚západ‘! Ty byly kolikrát vyprodané ještě dřív, než se objevily v nabídce, protože i zaměstnanci cestovní kanceláře měli své příbuzné, přátele či známé, kteří se chtěli někam podívat. A když byla nabídka omezená…
A kdo nějaký ten zájezd sehnal, neměl vyhráno. Musel si také zajistit devizový příslib, tedy musel dostat potvrzení od národní banky, že mu tato vymění aspoň onen pakatel konvertibilní měny, která byla nedostatková a prodávala se našincům neskutečně draze. Bez devizového příslibu se člověk až na krátkou epochu před pádem socialismu neobešel, protože nebyl jiný způsob, jak legálně cizí peníze získat, a bez nich se nikam nejelo.
Pak to chtělo vízum dané země, souhlas školy či zaměstnavatele a dalších institucí, chtělo to nechat tu někoho z příbuzných a majetek, aby se režim případně mohl někomu pomstít, kdyby se cestovatel nevrátil.
A pokud nakonec člověka neposlali z jakéhokoliv důvodu zpátky od hranic a uspěl i u celní prohlídky, dalo se pobýt v cizině. Třeba i v úžasném a v té době hodně exotickém Rakousku.
